"Vladimíre, klid..." Matka vběhla k Evě do pokoje. "Celý život se tu dřeme, aby z tebe byl jednou pořádný člověk. A co ty? Kašleš na to. Máš všechny předpoklady, aby ses jednou měla dobře. Řekl jsem ti, že ti s právama pomůžu. Gympl musíš zvládnout s výborným prospěchem! To přece víš." "Nechci jít na práva!" Poprvé v životě dokázala Eva říct naplno, co cítí. Odpoledne si s kámošema dala piko. Teď, před příchodem rodičů spolykala několik diáčků, aby to vydržela. Zaháněla tak strach. Potřebovala si dodat odvahy.
"A co ti jako je?" zeptala se Eva nechápavě. Vypadá to na žloutenku typu cé. Dělali mi testy. Zítra mám volat o výsledek. "To nechápu. Kde jsi k tomu přišel? Doktor říkal, že céčko se přenáší použitou jehlou. A taky pohlavním stykem." "Vždyť nádobíčko měníš pro nás všechny." "Vyspal jsem se s jednou holkou. Nebyl jsem moc při sobě. Pak mi řekla, že má céčko....Je možný, že jsem si od ní půjčil buchnu. Byl jsem sjetej..."
